Křížem krážem po Českém ráji

Spolu s letošním létem se nedostavilo teplé počasí, jak tomu doposud bývalo zvykem a proto jsme byli velice rádi, že jsme se již první prázdninový týden mohli příjemně nabít sluneční energií u Černého moře. Dovolená utekla jako voda a my zase seděli na zahrádce a přemýtali, kam bychom se vypravili. Nakonec jsme se chytli přísloví, že kdo chce cestovat po cizině, musí nejdříve poznat svou rodnou zem.

Země: Česká republika
Oblast: Český ráj
Hotel: Kemp Eden

Naneštěstí otec nedostal dovolenou a tak nám nezbylo nic jiného než-li si vyrazit na “dámskou jízdu”. Jen já, maminka, teta a babička. Dlouho jsme pátrali po nejpříhodnějším místě a po nějaké době jsme narazily na kemp v Českém ráji. Vyhlížel pohodově a čistě a my s radostí začali balit kufry.

Onoho úterního rána jsme tedy vyrazily a i přes to, že jsme přijely s mírným spožděním dobrá nálada nás neopustila. Kemp byl poměrně rozlehlý, vypadal přesně jako na fotkách a rozdělen byl na několik částí. V jedné části se volně stanovalo a mnoho táborníků zde mělo rozestavěno své stany. Druhá část byla přesně na opačném konci kempu. Byly to maličké chatky určené především pro dětské tábory. My jsme měly být ubytování v jednom z okálů uprostřed kempu. Náš pokoj se skládal ze dvou místností. Ložnice s letištěm, rozkládací postelí pro dvě osoby, stolkem a drobnými křesílky, skříní a elektrickými zásuvkami. Druhou místností byla koupelna, malá a útulná, vydlážděna oranžovými dlaždicemi. Z okna sice nebyl bůhvíjak překrásný výhled, ale nám to ke štěstí stačilo.

Okály jsou jakési budovy rozděleny na více pokojů, některé okály mají i společné chodby a nejčastěji mají alespoň dva pokoje stejný vchod.

Jakmile jsme si vybalily, nedalo nám to a ihned jsme se vydaly na náš první výšlap. Jako svůj cíl jsme si vybrali prachovské skály. Cesta nás vedla stále do kopců a častokrát jsme musely dlouho pauzovat, protože babička je přeci jen starší osoba a už neujde to, co zamlada. Když jsme namáhavou trasu zdolaly, rozdělily jsme se a teta s babičkou se vydaly po rovince oklikou okolo skal, zatímco já s mamkou jsme zamířily rovnou do skal. Procházely jsme skalami po strmých a kluzkých schodech, všemožnými průsmyky a údolíčky. Všichni jsme si pak daly společný sraz a vyměňovaly si své prožitky. Zpáteční cesta uběhla rychle a my po skvělé večeři v nedaleké hospůdce padly do postele jako zabité.

Druhý den jsme i přes únavu vstaly poměrně brzy. Shodly jsme se na více odpočinkovém programu a tak jsme autem zamířily do nedalekého Jičína. Celý den jsme se toulaly po obchodech – jako správné ženské – a kochaly se krásou města. A v poledne jsme konečně spatřily dominantu Českého ráje – zříceniny hradu Trosky. Spolu s tetičkou jsem vystoupala po dřevěných a kamenných schodech až k věžím Baba (nižší věž) a Panna (vyšší věž), ze kterých se nám naskytl skutečně nezapomenutelný pohled. Ještě teď se mi klepou kolena z té výšky.

Třetí den byl opět ve smyslu turistiky. Tentokrát jsme navštívily mnoho filmařských míst jako je třeba ulička, kterou jezdili hlavní hrdinové filmu “Jak dostat tatínka do polepšovny” na kole do obchodu. Dále pak i máchalův mlýn z pohádky “S čerty nejsou žerty”. Cestou na hrad Kost jsme dokonce potkaly slavného českého herce pana Josefa Dvořáka, jak hospodaří na své chaloupce poblíž pěšiny. Krásně prožitý den jsme završily prohlídkou již zmíněného hradu.

Předposlední den našeho pobytu jsme se vydaly na Hrubou skálu. Nejedná se však přímo o skálu, nýbrž o hrad s názvem Hrubá skála, který je postaven na skále. Nedaleko hradu jsme si prohlédly skalní útvar známý jako Adamovo lože, kde se natáčela část pohádky “Princ Bajaja”. A samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít ani návštěvu hradu Valdštejn, na který jsme dojely autem – do kopce jsme však již musely vyjít pěšky. Ale určitě to stálo zato.

Nastala neděle a zároveň i den našeho odjezdu. Na zpáteční cestě jsme se ještě stačily zastavit u Máchova jezera a naposledy nasát, ten čerstvý vzduch přírody, který u nás ve městě příliš nemáme. Do mého seznamu nejkrásnějších míst od nynějška patří i Český ráj. A každý kdo neví proč se toto místo jmenuje tak jak se jmenuje, ať neváhá a vydá se to zjistit přímo tam. Brzy to zjistí. To vám můžu zaručit. Mám to vyzkoušené na vlastní kůži a odnáším si spoustu skvělých zážitků.

Dobrodružství zdar.

_________________________________________________

Hodnotím hladně
Nezapomenutelný zážitek si odnáším z každého prožitého okamžiku, ale kdybych měla vyzdvihnout nejkrásnější prožitek, zajisté by to byla návštava prachovksých skal. I když je terén trochu náročnější stojí to za tu námahu. Z mnoha vyhlídek se Vám naskytne přenádherný pohled na četná údolí a vysoké skály. Vždy když pomyslím na nezapomenutelný zážitek, vybaví se mi ten kouzelný okamžik, kdy jen tak bezstarostně stojím na kraji skály, opřená o zábradlí, shlížejíc dolů kamsi mezi obrovské balvany a jehličnaté stromy a v hlavě mi zní jen … “Kéž by to trvalo věčně.”

Na co si dát pozor
Pozor si dejte zejména při náročnějších výšlapech do skal. Mnohokrát se nám stalo, že jsme díky své neopatrnosti zakoply a nepříjemně se odřely. Určitě tedy nezapomeňte přibalit lékárničku. Důležitá je i pevná a kvalitní obuv a něco teplého na sebe, nejlépe i větrovku, protože když se ochladí zaručeně ji oceníte. Peníze jsou snad samozřejmostí, téměř všude je možné zakoupit nějaký ten hezký suvenýr. To nejdůležitější je ale jednoznačně dobrá nálada. Bez té nevyrážejte.

Autor cestopisu
Natálie Drahutová

Čtěte další články na CestovniPortal.cz!

_______________________________________________________________________

Aktuální nabídka ubytování v České republice

_______________________________________________________________________

Tagy: Cestopisy - Česká republika, Cestopisy - Evropa, Cestopisy čtenářů